20 Lis

Rozhovor s paní Helenou Horskou hlavní ekonomkou Raiffeisenbank

Prospívám společně s naší ekonomikou

Rozhovor s Helenou Horskou, hlavní ekonomkou Raiffeisenbank, povídaly jsme si nad vonící kávou v jedné malé, zapadlé, ale milé kavárně.

Zatímco za velkými okny kavárny pobíhaly postavy krčící se před deštěm, my jsme v teple otevíraly témata jak ze soukromí paní Horské, tak z jejího pracovního prostředí, kde je velmi oblíbená. Není divu, paní Horská byla po celou dobu setkání usměvavá, energická a velmi příjemná.

Paní Horská, začneme přímo u vás. Vypadáte skvěle. Prozraďte, prosím, čtenářům, jak se udržujete v pohodě a kondici?

Děkuji za poklonu a milá slova! Jedna milá televizní moderátorka, která zná nejen můj profesionální, ale i soukromý život, nedávno poznamenala, že prospívám společně s naší ekonomikou a že mi svědčí, že jsem po dlouhé době a váhání zanechala pravidelných přednášek na vysoké škole. Mám teď více času na rodinu a i trochu na sebe. Bez pohybu bych se cítila mrtvá. Miluji jakýkoliv pohyb – v práci raději chodím po schodech, než jezdím výtahem. Bohužel ale neumím odpočívat nicneděláním. Odmala to se mnou šije.

Jste jistě velmi vytížená žena. Jak a kdy odpočíváte?

Převážně aktivně. Pohybem si čistím hlavu a uvolňuji prostor pro nové nápady. Během dne se ale snažím dělat si malé pauzy. Stačí si zajít na kávu o pár pater výš a hned se hlavě i tělu uleví. Učím se i různé relaxační dýchací techniky. Přišla jsem na chuť i relaxační hudbě. Ta mi obzvlášť pomáhá rychle měnit pozornost a řešit různé úkoly rychle za sebou. Záměrně říkám za sebou, protože najednou víc úkolů nikdo nevyřeší, ani žena ne! Na to jsou už vědecké důkazy. K pasivnímu odpočinku nejsem stavěná. Neumím jen tak ležet. I v létě při slunění musím alespoň číst.

Libujete si v podzimním období se vším, co k němu patří, nebo tiše trpíte a prahnete po létě?

Miluji barevný podzim! Pestré barvy a sluníčko mi dodávají energii! Ráda v tomto čase běhám v lese. Často se můj běh zvrhne ve sběr hub. Takže příjemné spojím s užitečným. Když je mlhavo nebo prší, mám méně energie, asi jako každý. Tu si pak dobíjím doma u krbu. Častěji také zavítám na hodiny jógy či pilates. Občas s kamarádkami vyrazíme i do wellness. Sauna, vířivka a pohyb dohromady mi vždy zlepší náladu. A s postupujícím podzimem se těším na lyže a zimu! Celá má rodina velmi ráda lyžuje.

Má vaše rodina šanci si vás vůbec dosytosti užít, když se intenzivně věnujete své profesi, která je jistě náročná?

Má rodina, manžel i děti, respektují mé nasazení. Přestože mě má práce opravdu baví a občas se jí musím věnovat na úkor rodiny, snažím se jim to následně vynahradit. Když jsem s nimi, odkládám telefon a nečtu e-maily. Jsem jen pro ně. Navíc jsem velký organizátor, potřebuji být pořád „v akci”. Někdy je rodina vlastně ráda, že mamka pracuje, zatímco oni mají klid a pohodičku… prostě víkend bez akce! Hurá!

Obnáší váš životní styl důslednou organizaci sebe sama? Patří to k vaší práci?

Bez důsledné organizace a disciplíny si to jen stěží umím představit. Není to ale jen má důslednost a organizovanost. S manželem si každou neděli uděláme „jízdní řád“ na nadcházející týden a případné drobnosti a změny ladíme po telefonu nebo pak večer v průběhu týdne. K postoji „dnes se mi moc nechce…“ moc prostoru není. Podobně jsou na tom i naše dvě děti. Mají nastavený pevný rozvrh – školu a kroužky – a vědí, kdy a kde si je vyzvedneme, protože každý den společně dojíždíme za Prahu. Je to náročné i pro mě. Je mi občas líto, že nemají volnější režim, jako jsem měla já, když jsem byla stejně „mladá“. Doba se v tomto hodně změnila. Proto o víkendu jim s manželem necháváme alespoň jeden volný den, „den podle sebe“.

Jak už jsme zmínily, jste opravdu velice vytížená. Kromě toho, že jste hlavní ekonomkou společnosti Raiffeisenbank, také hodně komentujete, publikujete i vyučujete. Jak to všechno stíháte?

Od ledna letošního roku už pravidelně nevyučuji. Cítila jsem, že mi to přestalo dávat energii a jen ubíralo. A právě energie je něco, podle čeho se při své práci hodně řídím. Když se rozhodnu pro nějaký projekt (například mediální projekt Alter Eko nebo Hosté Heleny Horské), musím mít pocit, že mi to něco dává. Snažím se neplýtvat energií na něčem, co může udělat někdo jiný a lépe. Nerada také plýtvám energií ve zbytečných a uměle vyvolaných konfliktech. Mám ráda přímé jednání. Od počátku mé kariéry pracuji v kolektivech, kde převažují muži. Zvykla jsem si na jejich přímost a průhlednost a velmi mi to vyhovuje.

Teď to probereme jednotlivě. Na svých webových stránkách hodně komentujete (nejen) vše, co je v ČR i mimo ni spojeno s financemi. Máte širší přehled než kdejaký muž. Kde se v ženě tato orientace v tak složité oblasti, jako je finanční oblast a ekonomika, bere?

Odmala jsem měla ráda matematiku a jsem velmi zvídavá. Všemu musím přijít na kloub! Už na základní škole jsem si i díky paní učitelce vytvořila velmi dobrý vztah k matematice. Na gymnáziu a vysoké škole ekonomické jsem měla také štěstí na skvělé osobnosti, které mě formovaly. Do světa bank a financí mě vytáhl Pavel Kysilka (kromě jiného bývalý zastupující guvernér České národní banky), který si podle jeho slov u mne jako studentky pochvaloval schopnost analyzovat čísla a děje v souvislostech.

Měla jste k této finanční parketě nakročeno odmala?

Ne tak úplně. Ještě v prvním ročníku gymnázia jsem myslela, že zvolím dráhu kantorky. Ale to mě s přicházející pubertou opustilo, protože jsem nebyla tou „hodnou studentkou“. Spíše dračicí, která se pořád ptá, k čemu je dobré se v matematice učit nazpaměť nějaké poučky… Čísla mě ale bavila a ekonomie mi na začátku transformace přišla jako velmi zajímavý odbor, ve kterém uplatním i svou zvídavost.

Jste mistryní ve svém oboru. Zeptám se tedy konkrétně. Proč se my Češi bojíme přijmout euro? Tímto tématem se také zabývá jeden z vašich článků, mohla byste však, prosím, lehce osvětlit tuto problematiku i našim čtenářům?

Řeknu to velmi stručně. Jsme velmi hrdí na českou měnu a nemáme rádi změnu či krok do neznáma. Abychom se ve skupině zemí platících eurem prosadili, máme před sebou ještě hodně úkolů, do kterých se zatím nikdo nechce pustit. Lžeme si do kapes, když si myslíme, že náš současný důchodový systém je v budoucnu ufinancovatelný, pokud z penze nemá být jen almužna. Školství a zdravotnictví potřebuje peníze, pokud se má zvýšit nebo alespoň udržet jeho kvalita. Ekonomika od transformace roste i zásluhou zahraničních investic, které k nám přišly za levnou a dostupnou pracovní silou. To už ale také neplatí – lidé na trhu práce nejsou a všichni volají po vyšších mzdách. Místo aby stát sloužil občanům, občané slouží jemu.

Jak vůbec vnímáte českou finanční gramotnost? Nevypadá to s námi už tak bledě?

Myslím, že se to zlepšuje. V této oblasti udělala hodně i Česká národní banka a Bankovní asociace, která každoročně pořádá akci Bankéři do škol, zaměřenou na bezpečnost internetového a mobilního bankovnictví. Do ní se pravidelně zapojuje i Raiffeisenbank. Školy zahrnuly do svých programů kurzy finanční gramotnosti, jsou k dostání i hezké knížky, které formou pohádek už naše malé děti připravují na svět peněz. Ale samozřejmě je třeba tyto znalosti dál prohlubovat. Svět financí není jen o bezpečné platbě kartou či správném nakládáním s PINy, ale i o obezřetném chování ve světě financí a půjček. Lidé jsou někdy až neuvěřitelně důvěřiví!

Zajímá mě váš názor na současný stav zaměstnanosti, respektive nezaměstnanosti v republice. Jak na tom momentálně jsme?

ČR je premiant v Evropě – máme už několik měsíců nejnižší nezaměstnanost v EU a na úřadech práce je přihlášeno nejméně nezaměstnaných od prosince 1997. Počet zaměstnaných osob v ČR je už dokonce historicky nevyšší od dob samostatné ČR.

Proč tomu tak je?

Ekonomice se daří. Aby firmy uspokojily zájem o své výrobky a služby, potřebují stále více a více zaměstnanců. Ti už ale docházejí. Některé firmy už musí zakázky odmítat nebo je předávat konkurenčním firmám. Některé se ale rozhodly investovat do větší automatizace a následně i robotizace s cílem nahradit chybějící pracovní sílu stroji a roboty.

Jaký bude podle vás další vývoj v oblasti zaměstnanosti?

O moc lepší už to z pohledu zaměstnanosti nebude. Zažíváme zlatý věk pro zaměstnance – na trhu práce je už více volných pracovních míst než dostupných nezaměstnaných, kteří aktivně hledají práci a mohou ihned nastoupit do zaměstnání, protože nejsou ani nemocní, ani se nerekvalifikují.

Hovory Heleny Horské (HHH). I to je váš projekt. S hosty ve svých hovorech rozebíráte opět finanční témata. S panem Středulou například hovoříte o mzdách, nebo s panem Šmejkalem o exekucích. Nikdy se vám nestalo, že by vás host doslova vykolejil a nevěděla jste, kudy kam?

Ještě ne. Ale třeba to ještě přijde.

V tématech, která s hosty intenzivně probíráte ze všech stran, si musíte být, řekněme lidově, jistá v kramflecích. Víte tedy své a těžko vám může někdo něco zapírat, nebo vás v rozhovoru obelhávat. I přesto, stalo se vám to už?

V mém pořadu HHH se mi to ještě nestalo, ale v jiném už ano. Přestože jsem si k rozhovoru pozvala někoho, kdo měl v médiích odlišný názor, v našem rozhovoru jsme se proti mým očekáváním vlastně shodli. Bylo to pro mne trochu zklamání.

Jste profesionál každým coulem. Jak tedy v takové situaci reagujete?

Vytasím se s fakty, tvrdými fakty. Čísla jsou jasná – záležína tom, jak je ale interpretujete. Proto jedno číslo nemůže stačit. Hypotézy a názory se musí opírat o množinu údajů, která vám dá obrázek shodný s realitou. Nelze vytrhávat údaje z celkového kontextu.

Jak se na takové rozhovory připravujete?

Poctivě po večerech doma. Vybírám si témata, kterým rozumím a mám k nim co říci. Také hosty si pečlivě vybírám. Většinou jsem radši, když nemají stejný názor jako já. O to je vždy diskuse zajímavější, ale musí být podložená fakty a nezáviset jen na pocitech.

Komentovala jste také situaci a dění kolem voleb. Jak jste je vnímala?

Všichni, nejen odborníci, těmto volbám věnovali daleko větší pozornost než v několika předchozích volbách.

Byla jste vy sama překvapena výsledky?

Ano i ne. Překvapil mě odstup mezi vítězem a ostatními stranami.

O čem výsledky letošních voleb vypovídají? Chtěli Češi změnu? Dá se to tak zjednodušeně říct?

Změnu chtěli ti, co volili strany, které nebyly v té dosavadní vládní koalici. Mnoho voličů ale bylo zklamáno a volili spíše vylučovací metodou.

Teď otázka k vaší výuce. Mimo jiné vyučujete hospodářskou politiku. Jak se cítíte v roli lektorky?

Vyučovala jsem jak hospodářskou politiku, tak v posledních letech makroekonomii. Přednášení samotné mě bavilo a stále baví. Jen administrativa, náročná každodenní komunikace a rostoucí nároky na lektory byly s mým hlavním zaměstnáním stále méně a méně kombinovatelné.

Můžete si vzpomenout na vaše začátky, kdy jste ještě nebyla ve výuce tak zběhlá? Vybavíte si nějaké přešlapy nebo snad trapasy?

Těch bylo! Prvním mým přešlapem jako čerstvé asistentky bylo to, že jsem nabídla svému prvnímu ročníku tykání. Nebyli o moc mladší. Ale pak za dva tři semestry už jsem nevěděla, s kým si už tykám a s kým ještě ne. Také jsem se neubránila chybám ve výkladu. Ale nejlepší bylo se tomu zasmát, omluvit se a uvést to na správnou míru.

Mají o tuto výuku zájem spíš muži nebo ženy?

Spíše muži, ale žen přibývá, což mě samozřejmě těší. Mám mnoho absolventek, které se financemi úspěšně živí i na vlastní pěst!

Blížíme se k závěru našeho rozhovoru. Můžete nám, prosím, popsat, jak vypadá klasický den hlavní ekonomky Raiffeisenbank?

Mám málo dnů jak z kopírky. Většinou můj den začíná před 6 hodinou ranní, spíše hektickou než klidnou snídaní s rodinou, odjezdem do práce nebo někam na prezentaci či rozhovor. Jednou dvakrát týdně vstávám ještě dříve a jdu si zacvičit. To pak děti odváží manžel. Dopoledne strávím řešením mailů, čtením a psaním komentářů. Když nemám porady, schůzky s klienty či novináři, ráda zajdu se svými mladými kolegy na oběd. Je to pro mě ideální příležitost s nimi probrat vše od práce až po zábavu. Odpoledne většinou trávím nad psaním článků, dávám rozhovory či připravuji prezentace. Když mě nečeká žádná večerní akce s klienty a tu a tam s kamarády či kolegy, vyzvednu děti ze školy. Frčíme domů dělat úkoly a večeři pod heslem „co dům dal“. Večer uložím děti a jdu dodělávat to, co jsem nestihla, včetně nákupu potravin na internetu jednou do týdne.

Jaké pracovní záležitosti, na které se těšíte, vás do konce roku v Raiffeisenbank čekají?

Čeká mě ještě mnoho příjemných akcí pro klienty a zajímavých vystoupení na diskusních fórech.

Připravujete pro klienty něco speciálního?

Samozřejmě ano. Vybrané klienty jsme pozvali na „duel“ se členem bankovní rady České národní banky do historického trezoru v její hlavní budově Na Příkopech. Jsou to nádherné prostory, které stojí za to navštívit!

Je něco, co by klienti jistě měli stihnout do konce letošníhoroku?

Najít si čas na sebe a svou rodinu!

Jak se připravujete na Vánoce? S předstihem, nebo vše honíte až na poslední chvíli?

Na poslední chvíli — to není můj styl. Ale ani s dárky nespěchám. Počkám si a o dárcích přemýšlím. Když mě něco vhodného napadne, většinou vzápětí to koupím. Oblíbila jsem si nakupování po internetu. Nerada bloumám jen tak po obchodech.

Jak Vánoce vůbec vnímáte? Rozčilují vás řeči o tom, jak je to jen komerční záležitost, nebo umíte vnímat spíše to pravé kouzlo Vánoc?

Myslím si, že záleží hlavně na nás, jak k Vánocům přistoupíme. Já se osobně na ně moc těším. Vánoce s dětmi jsou vždy kouzelné! Je samozřejmě těžké oprostit se od všeho shonu a stresu. Černou můrou je pro mě vždy nákup potravin na vánoční svátky. Co lze, nakoupím dopředu, a na internetu. Jediné, čeho jsem si nedávno s nevolí všimla je to, že vánoční výzdoba se objevila zase o něco dříve!

Paní Horská, velice vám děkuji za obohacující rozhovor. Za vaši sdílnost a srozumitelnost. Byl to příjemně strávený čas. Přeji vám poklidný konec roku a budu ráda, když budeme mít možnost setkat se i v roce 2018.

Podobné články