15 Pro

Rozhovor s personální ředitelkou ČPP paní Marcelou Novotnou

Kdo chce, ten může. Kdo může, musí, říká personální ředitelka ČPP Marcela Novotná.

Mít dobrou práci a říci, že je zároveň mým posláním, si asi ve skrytu duše přeje každý z nás. Jak, ale najít práci, která vás bude bavit a naplňovat, jak být úspěšný a přitom si zachovat i své koníčky, rodinný život a zájmy, o tom si v předvánočním shonu popovídáme s personální ředitelkou České podnikatelské pojišťovny Marcelou Novotnou.

Paní ředitelko, jak vnímáte svoji pracovní pozici? Je pro vás vaše práce posláním?

Posláním bych označila spíše obecně prospěšné profese například ve zdravotnictví, školství, bezpečnosti, sociální a další speciální péče o potřebné… Ve své profesi se snažím být užitečná. Našimi klienty jsou především zaměstnanci, těm se snažíme poskytovat potřebný servis, jaký od „lidského oddělení“ očekávají. Jako svůj hlavní úkol vnímám stmelování týmu, jehož jsem součástí, a podporu každého v něm tak, aby – stejně jako já – chodil do práce rád a se samozřejmostí ji vykonával, jak nejlépe umí.

Co na své práci milujete?

Mám ráda tým, jehož jsem součástí. Vážím si svého šéfa. To jsou pro mne stěžejní hodnoty, díky nimž se do „domu píle“ těším.

Potýkáte se v ČPP s nedostatkem pracovních sil, nebo je tomu naopak?

Najít zaměstnance, který je spolehlivý, pracovitý a loajální, není na dnešním trhu práce vůbec jednoduché. Přitom právě na takových lidech ve většině případů závisí úspěch celého podnikání. Vidíme úspěšného uchazeče jako člověka s bohatými zkušenostmi, prokazatelnými úspěchy v oboru a ochotou plně se věnovat nové práci. Případně „pracovního nováčka“, absolventa, ale i zde je potřebná vedle znalostních předpokladů chuť pracovat a učit se nové věci. Nedá se přesně určit, ve které oblasti mají uchazeči největší nedostatky; jedná se spíše o lidské a morální hodnoty a také o zdravou chuť pracovat, usilovat o úspěch a neustále prohlubovat svou kvalifikaci. Jsme pojišťovna, firma obchodní, firma pro lidi. O dobré, spolehlivé a férové obchodníky je nouze napříč celou společností. Získání kvalitních zaměstnanců je velmi důležitá stránka věci, ale udržet si ty opravdu dobré zaměstnance v době nízké nezaměstnanosti je mnohdy stejně obtížné. Dobře nastavený motivační a benefitní program nám v této problematice velmi pomáhá a podle statistiky je zaměstnanci velice kladně hodnocen. V této souvislosti s potěšením konstatuji, že více než třetina našich zaměstnanců pracuje pod značkou ČPP více než deset let.

Co je pro vás, kromě odborné způsobilosti na obsazovanou pozici, u kandidáta nejdůležitější?

Jedním z mýtů je, že personální oddělení vybírá zaměstnance. Možná v některých společnostech či specifických oborech ano – my jen pomáháme při výběru zaměstnanců. Konečné a hlavní slovo má šéf týmu, který posilu hledá. Osobně preferuji charakterové vlastnosti uchazečů před odbornými znalostmi. Odbornost lze získat, případně prohloubit na žádoucí úroveň. Kde je vůle, je i cesta. Nový člověk si však musí „sednout“ s ostatními, zaujmout potřebné místo a nerozbít dosavadní soukolí. Za největší benefit v naší společnosti považuji ten, který není finančního ani jiného hmotného charakteru. Je to atmosféra, otevřenost mezilidských vztahů, zkrátka žádné intrikaření. Naše společnost prošla za více než dvacet let existence velmi dynamickým rozvojem a dnes s ročním obratem přes osm miliard korun patří do top desítky na trhu. A není to jen o kvalitě produktů, ale především o kvalitě a způsobu poskytování servisu. U nás jsme si v komunikaci zachovali lidství a slušnost. Tyto vlastnosti pomo hou sdělovat i ne vždy příjemné informace, protistrana naslouchá, cítí-li zájem a pochopení, objektivní argumentaci a nikoliv aroganci „silnějšího“. Kdo však „hraje levou“ v mezilidské komunikaci, může být sebelepší odborník, ale do našeho týmu prostě nepatří.

Co byste poradila uchazečům o práci?

Mají-li o nabízenou pozici opravdový zájem, pak prvním krokem k úspěšné cestě výběrovým řízením je upřímný motivační dopis. Při osobním jednání pak určitě poctivost a jako před každým jednáním – příprava. V současné době je snadné získat informace o společnosti, v níž hledáme uplatnění, a působí seriózním dojmem, pokud uchazeč alespoň základní údaje ví.

Jak je to u vás se zaměstnáváním maminek s dětmi a handicapovaných lidí?

Naše společnost je signatářem Evropské charty diverzity, v níž se přední zaměstnavatelé hlásí k závazku rozvíjet všeobecně tolerantní pracovní prostředí s tím, že je i v ekonomickém zájmu společností budovat firemní kulturu, která je profesně otevřená každému. ČPP má více než 850 zaměstnanců, cca desetinu tohoto počtu představují kolegyně na mateřské/rodičovské dovolené. Snažíme se s nimi i v době, kdy se věnují péči o děti, udržovat kontakt, zveme je na společenské firemní akce, pravidelně zasíláme novinky z ČPP i trhu a pořádáme pro ně vzdělávací program ušitý na míru, kde mají zajištěnou profesionální péči o své děti. Cílem tohoto programu je usnadnit jim návrat do profesního života. Umožňuje-li to charakter konkrétního pracovního místa, podporujeme návrat zkrácenými pracovními úvazky či částečným výkonem práce z jiného místa. Obdobná situace je i u kolegyň a kolegů se sníženou pracovní schopností.

Věnujete se vzdělávání vašich zaměstnanců, a jakou formou?

Rozvoj a vzdělávání tvoří neméně důležitou součást naší práce. Bez neustálého prohlubování kvalifikace není možné odvádět kvalitní práci. Náš obor – pojišťovnictví je jedním z nejpřísněji regulovaných a zákonné úpravy definují nekompromisně předpoklady pro vykonávání činnosti jako takové. Činnost vždy vykonávají a společnost reprezentují lidé, chceme proto, aby byli připravení a své „řemeslo“ uměli, jak nejlépe je možné. Vedle školení „tvrdých“ dovedností včetně jejich ověřování a certifikace nabízíme širokou škálu seberozvojových seminářů. Nabídka vzdělávacích programů získává poslední dobou stále větší význam i z hlediska nabízených zaměstnaneckých benefitů. Pro školení využíváme všechny formy – od interaktivního e-learningu, přes přednášky až po uzavřené workshopy.

Vzhledem ke své pozici jste pracovně velmi vytížená, umíte vůbec odpočívat? A to myslím opravdu odpočívat. Neplánovat, nepřemýšlet…

Upřímně řečeno, učím se bezvýčitkovému nicnedělání. Pomáhám si s větším či menším úspěchem osvědčenými technikami relaxace či meditačních cvičení. Teoreticky mám zvládnuto excelentně. Mým největším koníčkem je spřežení téměř sta koní mojí „barunky“ (BMW R 1200 GS). Ale jsem i kulturní člověk. Návštěvy mě doma zastihnou u knížky, při poslechu muziky anebo v kuchyni. Ochotně se nechám vytáhnout na kolo, do divadla nebo na procházku. No a přirozeně umím obstojně i lenošit třeba u filmů se sklenkou dobrého vína.

Jste prý vášnivou motorkářkou, tato vášeň se většinou dědí z otce na syna. Jak tomu bylo u vás?

Motocykly byly součástí mého života od dětství. Pohybovala jsem se v závodních depech, tatínek dělal motokrosařům mechanika, brácha také závodil. Moje vyskočení do sedla vlastní mašiny bylo zcela přirozené. Nejsem však duše závodnická, spíše dobrodružná. Miluju cestování, a to na motorce získává jinou dimenzi. Užívám si svobody a samoty, kterou mi poskytuje. Ať už jedete s jedním parťákem či větší partou, máte čas si v helmě uspořádávat myšlenky a užívat si tu nejlepší společnost – sebe sama. Anebo jednoduše nemyslet na nic a naplno se kochat nádhernými chrámy přírody a jízdou jako takovou. Prostě i cesta je cíl.

V jakém nejvzdálenějším koutu naší země jste s motorkou byla? Opustila jste silnice České republiky nebo dokonce evropské?

Moje dovolené se zpravidla odehrávají v okruhu, kam dojedu po vlastní ose na motorce, tedy po Evropě a v čase, kdy je pro motorkáře vlídno. Za těch patnáct sezón, kdy jsem se do sedla po delší odmlce vrátila, mám nacestováno něco kolem čtvrt milionu kilometrů. Nejoblíbenější destinací zůstávají italské Dolomity. Z těch vzdálenějších pak celý Balkán – Černá Hora, Rumunsko, ale i Albánie. Jedním z největších zážitků byly Pyreneje, či oblast francouzských Haute Alp.

Která země se vám líbí a kde byste se ráda usadila, pokud byste mohla?

Já a usadit se?! Ne vážně, ráda cestuju a ráda se vracím. Přemýšlela jsem o životě v jiných kulisách – favority byly italské Toskánsko, španělská Andalusie či německé Alsasko. Určitě by mi však chyběla rodina a přátelé, se kterými sdílíme vzpomínky, můžeme se zasmát nad dětskými průšvihy. Žádný z cizích jazyků navíc neovládám na úrovni rodilého mluvčího. Moje profese vyžaduje precizní vyjadřování, bohatou slovní zásobu, k mému projevu patří i laskavá ironie či vtip. No, asi bych se musela rekvalifikovat.

Jak se těšíte na Vánoce a jak je prožíváte? Jste vyznavačem tradičních Vánoc?

Těším se na Vánoce, mám ráda jejich atmosféru a vůni. Předvánočnímu úklidovému či nákupnímu šílenství nepodléhám. Cukroví peču se stejným potěšením, s jakým ho rozdávám. Těším se na setkání celé rodiny i na výlety s návštěvami spojené. Jsou-li to tradiční Vánoce, pak jsem jejich vyznavačem.

Na co se těšíte? Jak v profesním, tak v osobním životě?

Se zvídavostí a očekáváním kráčím životem neustále. Teď se těším na společnou večeři coby poděkování mému týmu i náš pohádkově laděný vánoční večírek. Jak vidíte, moje těšení osobní se s tím profesním přímo snoubí. Těším se na návrat motorkové sezóny, ale těším se i na sněhově zasněžené obrazy zimní přírody.

Čekají vás nějaké velké či nepříjemné úkoly?

Jsou jen úkoly. Některé potřebují k vyřízení více času a více lidí. Některé zrychlí tep. Některé potěší, jiné jsou povinností. Pokud si předem řeknu, že to bude obtížné, nepříjemné, pak to takové bude – přeci se nezklamu. A že budu mít stále co řešit, to je nasnadě. Nic není konstantnějšího v našich životech než změna.

Co byste sobě a ČPP popřála do roku 2018?

Sobecky začnu sebou. Ať nemám starosti – to znamená, že všichni pro mne důležití jsou zdraví a šťastní, že nám do životů přichází jen řešitelné a námi ovlivnitelné. Můj šéf říká, že jednou z nejdůležitějších vlastností manažera je optimismus. Přeju celému našemu týmu, aby nám zůstal. S jeho energií zvládneme nalít do krve firemních procesů další nezbytnou legislativní smršť, aniž by nás přestalo bavit naše hlavní poslání – ujistit klienty, že s naším pojištěním mohou do budoucna hledět také s optimismem a bez obav.

Paní Novotná, děkujeme za rozhovor a přejeme krásné Vánoce a hodně šťastných kilometrů jak v životě, tak na dvou kolech v r oce 2018.

Podobné články